Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zbraně

24. 11. 2008

WALTHER PPK (7,65 mm Br.)

Jedná se o "manuální" air soft zbraň Walther PPK vyráběnou pro firmu  Cyber Gun. Walther PPK je malá pistole s jednoduchým ovládáním.

Takticko-technická data pistole Walther PPK

Ráže:    7,65 mm   Browning - TUTO POUŽÍVAL AGENT 007
Celková délka:  155 mm
Výška:  100 mm
Šířka:  25 mm
Délka hlavně:   83 mm
Hmotnost prázdné zbraně:    590 g
Kapacita zásobníku: 7 nábojů

 

Ráže: 9,00 mm Browning kr.
Celková délka: 155 mm
Výška: 100 mm
Šířka: 25 mm
Délka hlavně: 83 mm
Hmotnost prázdné zbraně: 590 g
Kapacita zásobníku: 6 nábojů

 

Ráže: 22LR
Celková délka: 155 mm
Výška: 100 mm
Šířka: 25 mm
Délka hlavně: 83 mm
Hmotnost prázdné zbraně: 560 g
Kapacita zásobníku: 7 nábojů

 

Období mezi oběma světovými válkami bylo pro firmu velice úspěšné, a to především zásluhou nesmírně talentovaného konstruktéra Fritze Walthera, který doslova chrlil prototypy. Jeho modely měly dlouhé i krátké hlavně, velké i malé ráže. Pod jeho vedením vyvíjela firma poloautomatické i plně automatické zbraně. V roce 1929 vytvořil svou nejslavnější konstrukci, kterou nazval Polizei-Pistole, tedy policejní pistole, zkráceně PP.  Měla v tehdejší Evropě nejoblíbenější ráži 7,65 mm. Pistole Wather PP je od svého uvedení na trh v roce 1929 měřítkem dokonalosti a každá kapesní zbraň středního výkonu je s ní srovnávána.

Zkratky PP a PPK jsou v podstatě zlidovělé, o významu písmene K ve zkratce PPK však byly popsány stohy papíru. S největší pravděpodobností to znamená Kriminalmodell, což by předurčovalo použití pistole kriminalisty (ale také kriminálníky).

U zbraně, která je odrazovým můstkem pro další a třeba i konkurenční konstrukce, je zajímavé sledovat její vývoj. Evropou však prošly v minulém století dvě světové války a jen v málokteré zbrojovce se zachovala kompletní dokumentace a firemní sbírka zbraní. Firma Walther není výjimkou - obojí padlo do rukou vojákům americké 3. armády generála Pattona. Když američtí chlapci dorazili 3. dubna 1945 do Waltherovy továrny v Zella-Mehlis, vzali útokem zejména firemní sbírku. Ne snad, že by se jim běžné sériové pistole hrubšího válečného provedení nelíbily, větší zájem však byl o zajímavé vzorky, ryté exempláře a prototypy. Tak se stalo, že všechny vývojové typy pistolí Walther se vyskytují téměř výlučně na druhé straně Atlantiku. Dnes tak můžeme rekonstruovat vývoj pistolí Walther PP a PPK pouze na základě patentové dokumentace a zbraní, které popisují američtí badatelé.

Počátek vývoje zbraně, určené pro použití u policejních složek, lze vystopovat na základě říšského patentu číslo  390 298 z 28. března 1923. Tomuto patentu dosti věrně odpovídá jediný dochovaný prototyp pistole Walter v ráži 7,65 mm Browning s dlaňovou pojistkou. Pistole navazuje na model 8 a ještě nemá dvojčinné bicí ústrojí. Rovněž vnější kohout nebyl na pořadu dne a pistole je vybavena kladívkem. Pistole také nemá sklopný lučík a pojistku na závěru; pojistka byla zpočátku umístěna pod levou střenkou, velmi podobně jako u pistolí

model 8 a 9. Vznik prototypu klademe na počátek dvacátých let.

Již v první fázi vyhlížela budoucí pistole Walther PP velmi podobně jako sériové zbraně, její koncepce se příliš neměnila. Zajímavým prvkem je kohout se spoušťovým napínáním. (Pistole Walther bývá v tomto ohledu srovnávána s pistolí Aloise Tomišky, nazývanou Little Tom. Bicí ústrojí Waltheru PP se však bicímu ústrojí Tomiškovy pistole nepodobá ani v nejmenším ohledu. Naopak lze vysledovat velmi blízkou podobnost s bicím ústrojím dvojčinných revolverů.) Záchyt kohoutu je součástka, jejíž kinematika je v podstatě shodná s kinematikou spouště běžného dvojčinného revolveru. U pistolí Walther PP a PPK je záchyt kohoutu spojen se spouští po mocí spoušťové páky, která zároveň plní úlohu přerušo vače. První říšský patent, postihující toto řešení, nese číslo 433 937 a byl přihlášen 7. června 1925.

Vzhled prvních prototypů se od sériových zbraní dále odlišuje dřevěnými střenkami, sledujícími poněkud jiný tvar rukojeti pistole.

Teprve ve druhé fázi vývoje zbraně se na závěru objevuje známá pojistka, kombinovaná se zařízením na vypuštění napnutého kohoutu. Ríšský patent byl přihlášen 10. dubna 1927, avšak byl udělen až 11. března 1931 a nese číslo 578 765. Konstrukce pojistky podle patentu velmi silně připomíná pojistku pistole Star model 1920 - pojistky pistolí Star 1920 i Walther PP jsou ve skutečnosti konstrukčně naprosto shodné. Obě mají dělený úderník, jehož přední část působí na zápalku náboje a zadní část je umístěna v otočném tělese pojistky. V obou případech je zadní část úderníku spolu s tě lesem pojistky otočena v zajištěném stavu tak, že svírá s osou přední Části pravý úhel. Jedinou odlišností je vy pouštění napnutého kohoutu při

zajištění zbraně, které má pouze - pistole Walther PP a PPK. V další fázi vývoje se měnil zejména tvar a kinematika záchytu kohoutu a s ním i tvar rukojeti pistole. Všechny prototypy byly na ná boj 7,65 mm Browning. Teprve během sériové výroby byla pistole překonstruována pro náboje 9 mm, 6,35 mm Browning a 22 long rifle. Zbraně mohly být dodá vány s výstražníkem, nebo bez něho, kromě pistolí v ráži 22 LR, které existují pouze bez výstražní ku (pistole v ráži 22 LR jsou po měrně často k viděnO. Rovněž po vrchová úprava zbraně mohla být různá. Pistole byly nabízeny v matně chromovaném provedení, nebo s rytinou.

S největší pravděpodobností jsou pistole Walther PP Číslovány od 750 001. Na trhu se objevily v roce 1929 a přes noc učinily všechny ostatní konstrukce zastaralými. (Pistole Walther PP a PPK znamenaly také definitivní ztrátu postavení firmy Mauser ve výrobě kapesních pistolí. Reakce na tuto změnu trvala firmě Mauser plných deset let a přišla po zdě. Mezitím firma Walther pronikla do přízně nacistů a stala se zbrojovkou NSDAP.) V roce 1931, někdy okolo výrobního čísla 755 000, se na trhu ob jevila pistole Walther PPK, což je jen kompaktnější provedení s hlavní o 15 mm kratší.

V první fázi výroby měly pistole PP a PPK dvojdílný úderník a záchyt kohoutu byl odpružen pružinou z drátu kruhového průřezu ve tvaru písmene C. První pistole Walther PP ne měly výstražník a tvar kohoutu nebyl definitiv ní. Vyskytují se s masiv ním kohoutem s malým otvorem, nebo naopak s odlehčeným kohoutem s velkým otvorem. Z první fáze výroby pocházejí také velmi vzácné pistole PP v ráži 6,35 mm Browning, které se vyskytují v rozmezí výrobních Čísel 775 000 - 790 000.

Obě pistole, PP i PPK, jsou Číslovány v jedné řadě. Krátce po dosažení magické hranice jed noho milionu, někdy okolo výrobního Čísla 1001000, byl změněn způsob Číslování. Nový systém výrobních Čísel začínal od 100 000 a za výrobním Číslem se ob jevilo dodatkové písmeno P nebo K, podle to ho, jednalo-li se o pistoli PP nebo PPK. V rozmezí výrobních čí sel 185700-195000 se objevují Walthery PPK, jejichž dodatkové písmeno není K, ale W. Důvod tohoto vybočení, které můžeme časově zařadit do roku 1939, mi není znám.

Na přelomu let 1941/1942 se výrazně zhoršilo povrchové opracování pistolí Walther PP, přičemž standard pistolí PPK se ještě nějaký čas udržel a jeho výroba byla patrně ukončena na přelo mu let 1943/1944. Ke konci války kvalita zpracování pistolí PP ještě silně poklesla a zdá se, že s ní i příslovečná německá disciplína. Pistole jsou lajdácky značeny a hrubě opracovány. Střenky z nedostatkového bakelitu jsou nahrazeny dřevěnými a některým pistolím chybí přejímky. Nic takového se nevyskytuje u pistolí PPK, což může být oporou pro domněnku, že v době, kdy říše dostávala na frak na všech frontách, již nebyly vyráběny.

Na úplném konci války se objevuje série pistolí PPK, částečně v ráži 22 LR, opatřených černými plastovými střenkami. Jejich zpracování je příkladné a příkře kontrastuje s válečnou výrobou „posledních okamžiků“. Je otázkou, zda se jedná o zkompletované zbraně z dřívější výroby, nebo jestli očekávalo vedení firmy brzký konec války a s ním i civilní prodej. Pro druhou možnost svědčí minimálně ta skutečnost, že ještě v březnu 1945 byl zadán do tisku nákladně provedený barevný prospekt na pistole PP/PPK. Konec výroby v dubnu 1945 zastihl v továrně Zella Mehlis poslední vyrobenou pistoli Walther PP s výrobním číslem 396 797 P.

Pistolemi Walther PP a PPK byly vybavovány policejní sbory, z nichž některé požadovaly konstrukční úpravy zbraně. K nim patřilo policejní ředitelství v Mnichově, které své zaměstnance vybavilo pistolemi Walther PP a PPK, jež mají záchyt zásobníku na spodní hraně rukojeti. Později bylo toto provedení prodáváno i do hubené komerční sítě a pro jiné složky a původní pistole pro mnichovské policisty lze rozeznat pouze podle písmen PDM (= Polizeidirektorium München), vyražených na levé straně těla pistole za spouští a doplněných služebním číslem zbraně.

Pistolemi byly vyzbrojeni i další státní zaměstnanci, jako například zaměstnanci pošt, jejichž pistole byly označeny na témže místě písmeny DRP (= Deutsches Reichspost) bez služebního čísla. Dalším uživatelem byla ministerstva spravedlnosti a financí, která své pistole označovala na přední hraně rukojeti. Justiční zaměstnanci měli své pistole označeny písmeny RJ (= Reichsjustitzministerium) bez dodatečné identifikace a finanční stráž měla pistole značené R.F.V. (= Reichsfi nanzverwaltung), doplněno služebním číslem a písmeny, označujícími okrsek. Pistole zaměstnanců ostrahy železnice byly značeny písmeny RBD (= Reichsbahndi rektorium), pro ostrahu vysílačů R.R.Z. (Reichsrund funkzentrale).

Další skupinou jsou pistole určené pro stranické orgány NSDAP. Na levé straně závěru za označením typu zbraně nesou značku RZM (= Reichzeugmeisterei). Na prostou většinu tvoří Walthery PPK, jen velmi málo bylo pistolí PP. Jinou pistolí určenou pro fukcionáře strany je takzvaná čestná zbraň politického vedoucího. Je to pistole Walther PPK s civilní přejímací značkou, na jejíchž střenkách je místo ochranné známky firmy Walther vytlačena říšská orlice. Až na jedinou doloženou výjimku pistole politického vedoucího nenese označení RZM a naopak.

Mezi pistolemi Walther PP a PPK se vyskytují zajímavá provedení, určená pro zahraniční odběratele. Jedním z nich byl perský šáh Reza Chán Páhlaví, který objednal pro svoji policii v roce 1938 asi 200 pistolí Walther PP v ráži 9 mm Browning, v provedení se záchytem zásobníku na spod ní straně rukojeti. Pistole jsou popsány na levé straně závěru ve farsi a jsou označeny perským státním znakem. Na pravé straně je umístěn běžný popis v latince, přičemž ochranná známka ve tvaru stuhy je umístěna pod výhozním okénkem. Dalším odběrate lem byla dánská policie a pistole jsou značeny na levé straně těla před spouští nápisem Rplt. Nr., doplněným služeb ním Číslem. Jednalo se o tisíc pistolí PP a dvě stovky pistolí PPK.

Pistole Walther PP a PPK mají závěr bez uzamčení. Tělo závěru je vyrobeno frézováním z plného materiálu. Je ho přední Část tvoří opěru pro vratnou pružinu. Na horní ploše je podélná zdrsněná lišta s muškou a v rybinové drážce je upevněno hledí. V závěru je vložen odpružený úderník, jehož zadní část je zachycena tělem pojistky. Pojistka je velmi zajímavě řešena. Blokuje svým vybráním úderník, brání kohoutu, aby dopadl na konec úderníku, a svým tělem bezpečně vypouští napnutý kohout. Pojistka je vyrobena z oceli s vyšší pevností a je tepelně zpracována. (Při spouštění kohoutu naprázdno se může snadno stát, že pojistka praskne a majitel zbraně má zaděláno na starosti. Naštěstí je dnes možno součástku dovézt ze zemí, kde jich mají dostatek, ale vždy to něco stojí.)

Dále je v závěru umístěn vytahovač s pružinou, jejíž druhý konec se opírá ve vybrání těla pojistky a dá o sobě vědět tichým cvaknutím při zajišťování nebo odjišťování zbraně. V závěru je ještě umístěn výstražník, jehož přední část zasahuje do nábojové komory a zadní část se vysunuje ze zadní části závěru.

Vratná pružina je navlečena na hlavni. Na jedné stra ně se opírá o přední část závěru a na druhé o tělo pistole v místě, kde je do něj zakolíkována hlaveň. Tělo pistole je vyrobeno z ocelového výkovku třískovým obráběním. Skládá se z rukojeti a lučíku a oba díly jsou spolu spojeny Čepem. LuČík omezuje svým nosem dráhu závěru tak, aby nemohl vyběhnout z drážek na těle pistole. Lučík je odpružený; druhý konec pružiny omezuje dráhu bočního záchytu úderníku. Bicí ústrojí je dvojčinné s vnějším kohoutem. Záchyt kohoutu je upevněn v těle pistole - způsob jeho upevněni a odpružení se v průběhu výroby mírně měnil. V napnutém stavu se kohout opírá svým ozubem o záchyt kohoutu.

Spoušťová páka umístěná na pravé straně těla pistole pod střenkou je vpředu Čepem zasunuta do otvoru spouště. Vzadu působí spoušťová páka ozubem na vybrání v záchytu kohoutu. Spoušť upevněná v těle na Čepu a spoušťová páka jsou odpruženy jednou pružinou. Ve třech Čtvrtinách délky je na spoušťové páce výstupek, který zasahuje do dráhy závěru a působí jako přerušovač. Závěr při zpětném pohybu stlačí prostřednictvím tohoto výstupku spoušťovou páku a odsune její ozub z dosahu záchytu kohoutu.

Bicí pružina je tlačná a na kohout působí prostřednictvím tyčky kohoutu. Na druhé straně se bicí pružina opírá trojím způsobem. U obvyklých pistoli Walther PP je opěra bicí pružiny zakolíkována v těle pistole. U pistole Walther PP se spodním záchytem zásobníku se bicí pružina opírá právě o záchyt zásobníku. U pistole Walther PPK se bicí pružina opírá o závěsné oko, které je zachyceno ve vybrání těla pistole při zadní stěně šach ty zásobníku a vystupuje z obrysu dolní hrany rukojeti.

V těle pistole je dále při levé stěně umístěn vyhazovač, který plní zároveň úlohu záchytu závěru. Po vystřelení posledního náboje je nadzdvižen podavačem zásobníku a zachytí závěr v zadní poloze. Záchyt závěru nelze ovládat zvnějšku.

Střenky pistolí PP jsou dvoudílné, v horní části mají stuhu s nápisem Walther a jsou vyrobeny z černého bakelitu. V pozdější fázi výroby se barva střenek mění na hnědou a v závěru války jsou střenky vyráběny ze dřeva a jejich povrch je ražený. Ve všech případech jsou připevněny jedním šroubem s maticí, zalisovanou v levé střence. Pistole Walther PPK mají jednodílné bakelitové střenky se zalisovanou kovovou výztuhou. Melírovaná hmota hořčicové barvy je vystřídána šedočerným melírem a posléze černou hmotou. Střenky obvyklých pistolí mají v horní části ochrannou známku firmy, pistole určené politickým vedoucím NSDAP mají na témže místě říšskou orlici, zásobník obvyklého typu je opatřen po stranách kontrolními otvory. K oběma pistolím bylo možno koupit zásobník s bakelitovou patkou odpovídající barvy, pro lepší uchopení zbraně.

Značení pistolí PPK je shodné, jenom je uvedeno Mod PPK. Pistole Walther PP a PPK jsou poměrně složitou, avšak spolehlivě fungující konstrukcí. Rozebírání a skládání lze provést bez nástrojů. Nejprve je třeba vyjmout zásobník a přesvědčit se, zda není v hlavni náboj. Potom provlečeme ukazováček levé ruky lučíkem a pravou rukou stáhneme závěr do zadní polohy. Vzájemným pohybem rukou došlo k odklopení lučíku a jeho nos tak přestal „překážet„ v dráze závěru. Závěr se dostane až za obvyklou zadní polohu a vyběhne z drážek na těle pistole. Zadní část závěru nadzdvihneme a pomalu vracíme závěr do přední polohy tak, aby hlaveň nezachytila o čelo závěru. Posunutím dopředu se oddělí závěr od těla pistole. Nyní je možno sejmout z hlavně vratnou pružinu. Zbraň je rozebraná k čištění. Před skládáním pistole je třeba natáhnout kohout. Na hlaveň nejprve navlečeme vratnou pružinu. Potom na ni nasadíme závěr a při odklopeném lučíku stáhneme závěr do zadní polohy, až podélné výstupky na jeho bocích zapadnou do vodicích drážek v těle pistole.

 

2,5 MILIONU PISTOLÍ

Díky úspěchu těchto konstrukcí byla firma Walther pověřena vybavit německé střelce na Olympiádu v Los Angeles v roce 1932 terčovými pistolemi se skrytým kohoutem - model 1932 v ráži 22 LR. Po skvělém výkonu těchto zbraní byly modely nazvány Walther Olympia. Dodnes patří jejich následovníci ke špičkovým sportovním zbraním ve své kategorii.

V roce padesátého výročí trvání podniku vyrobili ve firmě miliontou pistoli. A v dalších deseti letech do roku 1945 to bylo dalších 1,5 milionu kusů. Tak jako každá zbrojovka prožívala firma Walther ohromnou konjunkturu až do konce války, který však zároveň znamenal konec působení firmy v Zella-Mehlis, resp. v dnešním Suhlu.

Mezitím, ještě před válkou, musel přijít jeden zvlášť významný model - Walther P.38.

Walther PP s věnováním vítězi střeleckých závodů.